Kdo z nás si někdy před zrcadlem nenacvičoval děkovnou řeč při přebírání ocenění nebo nepřemýšlel nad tím, kdo o něm bude mít smuteční řeč na pohřbu, co o něm řekne a kdo tam všechno přijde. Taková řeč by jistě měla být připravená a vycizelovaná do posledního písmenka, aby se to pak na místě nezvrtlo v nesmyslné plácání nebo nepadlo něco, co už nelze vzít zpět. Proto se herečka Jana Posníková rozhodla na vše předem připravit a vzít to tak trochu do vlastních rukou. Jak totiž sama říká: „Je jedno jak zemřeš, jen neodcházej bez fakt dobrý story.”
Jiří Voskovec jednou prohlásil, že „Život herecký je strašný – někdy vůbec ne”, aniž by přitom tušil, jaký je život herecký, když ho žije žena. Je to totiž tisíckrát horší, byť někdy vůbec ne. Ale na to vůbec ne musí alespoň jednou dojít. Své o tom ví herečka Jana Posníková, nadolomoucká nadnárodní nadhvězda, zrozená z přerovského popela, která několik sezon působila v Moravském divadle Olomouc. Začátkem této sezony si Posníková sice našla nový divadelní domov v ostravském Divadle Mír, ale na odchodnou si v Olomouci ještě odpremiérovala své mono / stand-up drama V hlavní roli JÁ na Malé kulturní scéně Sedmička. Odejít se má totiž v nejlepším a nejlépe i ve velkém stylu.
Posníková v inscenaci, která kombinuje osvědčené prvky monodramatu a stand-up comedy, přivádí diváky na svůj pohřeb. Tedy lépe řečeno na poslední představení, ve kterém konečně zaujímá hlavní roli a kde nic není nemožné. Loučí se tak s diváky například jako Manon či Maryša, které jí zatím nebyly režiséry svěřeny, a také ukazuje, jak by vypadala olomoucká baletní sekce divadla, kdyby právě ona ovládla šatnu sólistek.
Ale nejen divadlem je živ herec. A herečka už tuplem. Láska a vztahy hrají v životě hereček velkou roli a u Posníkové tomu není jinak. Proto nemůže být její pohřeb, čítající pět obrazů, ochuzen ani o tuto rovinu. A jelikož je tato herečka povahy veselé a nezlomné, nabízí i spoustu dobře mířených životních rad těm, co už sice pomalu začínají koketovat s vyhořením, ale žehem ještě neprošly. Její humor je totiž životodárný, byť je občas dost černý a občas si prostě nebere servítky.
Jana Posníková si ve své show na nic nehraje. Je v ní sama za sebe – taková, jaká je. Byť jejímu výkonu občas vypomůže výprava Adély Szturcové a hudba Sabiny Kašparové. To jsou ony divadelní prvky, které klasický stand-up nenabízí. Stejně jako režijní dohled, který zastala Sabina Kašparová. Text oscilující mezi stand-upem a osobní zpovědí pomohla Posníkové zase zkorigovat dramaturgyně Amálie Dvořáková. Jinak ale Posníková dokáže hodinovou show utáhnout zcela sama a rozhodně na ní nikdo z diváků nudou neumře.
Poslední rozloučení Jany s Janou i Olomoucí se sice může na první dojem jevit jako lokální záležitost, ale Posníkové vypointovaný humor dokázal hravě rozesmát i pražské publikum při nedávném hostování ve Švandově divadle. Není tedy nad lokální umělce, jejichž um bývá srovnatelný nebo i o něco větší v porovnání s talentem hvězd pražského hereckého světa. Stačí jim jen věnovat příležitost, pozornost a péči, aby mohli své schopnosti ukázat v plné kráse.
