Nejnovější inscenace Laterny magiky, věnovaná dílu amerického spisovatele Edgara Allana Poea, září mezi ostatními jako drahokam. Umělecký šéf Radim Vizváry hledal ke spolupráci osobnost, jež s Laternou doposud nepracovala a jejíž originalita by přispěla k obohacení dosavadního repertoáru. Oslovil Lenku Vagnerovou a ze svého rukávu tím vytáhl silný trumf.
Základní kostru inscenace tvoří spisovatelovy povídky Jáma a kyvadlo, Skokan a Maska červené smrti. Představení však není pouhým převyprávěním těchto příběhů. Na jeviště přenáší postavy, atmosféru a emoce celého Poeova pestrého díla. Tvůrci tak divákovi připomínají, proč je Poe považován za zakladatele a krále hororového žánru, který ovlivnil i řadu současných autorů. Ale také – pro některé možná překvapivě – ukazují, že Poe byl též básník, humorista a satirik. Mistrně kombinují konkrétní s abstraktním, k čemuž si vypomohli hned několika výraznými atributy. Představení nestojí pouze na tanci a herectví, ale také na hudbě, scéně a kostýmech. Je třeba jej vnímat jako celek, jenž by bez kterékoli z uvedených složek ztratil na své výjimečnosti.
Vedle režisérky a choreografky Lenky Vagnerové nese inscenace výrazný podpis hudebního skladatele Ivana Achera a Evy Jiřikovské, jež stojí za podobou kostýmů. Díky nim je Poe vyváženou směsicí temnějších scén a humorných momentů. Hororovou stránku inscenace podtrhuje zejména Acherova hudba, místy kakofonická a naléhavě nepokojná. Spolu s výjevy na jevišti vyvolává nepříjemný pocit a mrazení po těle.
Kostýmy Evy Jiřikovské dotváří atmosféru inscenace stejně umně jako hudba, oproti ní však představují spíše odlehčující prvek. Jsou extravagantní, zapamatovatelné a zesměšňující. Herce a tanečníky vmžiku promění ve stvůry a další individua z Poeových povídek. Největší prostor výtvarnice dostala ve scéně přehlídky masek (z povídky Maska červené smrti). Pro ni vytvořila výstřední modely, jež by sklidily úspěch i na molech světových fashion weeks.
Samotného E. A. Poea i řadu postav z jeho rozsáhlého díla ztvárnili herci Vladimír Javorský a Tereza Marečková spolu s tanečníkem Ondřejem Vinklátem. Trojice výrazných a nepochybných talentů je posledním dílkem skládačky, který perfektně zapadl na své místo. Na Vinklátovy precizní, přesto velmi ladné pohyby je radost pohledět. Vladimír Javorský zase zaujme bohatostí svého hlasu a Tereza Marečková kromě herectví i zpěvem. Společně udávají představení tempo, v němž se pohybové a herecké pasáže plynule střídají.
Poe je tím nejlepším, co v Laterně magice vzniklo od premiéry Human Locomotion v roce 2014.
Trio na jevišti doplňuje devět tanečníků, kteří se musí potýkat s řadou výzev, a tak by byla chyba je odsoudit do role pouhého „sboru“. Jednou z největších je pohyb na balančním hoverboardu, který je sice do jisté míry efektní, ale zároveň se jedná o jediné místo, kde představení drhne. Vzhledem k povrchu jeviště doslova. Divák se tím pádem může stát svědkem, jak se tanečník snaží nenápadně balancovat, změnit kurz, udržet se, a přesto neuhnout z vytyčené choreografie. Další technické prvky však fungují skvěle. Od projekce přes využití kamery na jevišti až po Pepper’s Ghost Effect. Trik, který šikovným nasvícením herce vyvolá iluzi nehmotné postavy, ducha v prostoru.
Lence Vagnerové by se dalo vytknout, že pro Laternu magiku vytvořila představení, jež neodpovídá zaměření této scény. Tedy že obsahuje málo multimediálních prvků a nepropojuje film s živou akcí, jako tomu bylo za Alfréda Radoka a Josefa Svobody. S tím se ovšem Laterna magika potýká dlouhodobě a zaměření této scény neodpovídá sama scéna. Drábkův Julese Verne, Morávkův Malý princ, ale i nedávno uvedený Zázrak (s)tvoření aktuálního uměleckého šéfa Radima Vizváryho v sobě nic z původní a opakovaně velebené Laterny magiky neměli. Je to však na škodu, když i tak zde vznikají výborné inscenace, mezi které Poe bezesporu patří?
Poe je totiž tím nejlepším, co v Laterně magice vzniklo od premiéry Human Locomotion v roce 2014. Mezi povedené inscenace posledních let patří i CUBE (2017), v němž se tvůrci Pavel Knolle, Štěpán Pechar a David Stránký vydali ke kořenům Laterny magiky. Ale Poe má něco navíc, co z něj dělá v úvodu zmíněný drahokam. Tím „něčím“ je důraz na každou jednotlivou složku inscenace. Choreografie Lenky Vagnerové, hudba Ivana Achera, kostýmy Evy Jiřikovské a obsazení Ondřeje Vinkláta, Vladimíra Javorského a Terezy Marečkové. To je hned několik es, se kterými Laterna magika uzavřela letošní divadelní sezonu.
