Zhlédnout všechna sociální dramata, depresivní thrillery či psychologické artovky je náročné. Člověk by si měl občas odpočinout u něčeho jednoduššího – veselé romantické komedie, zábavného sci-fi nebo blockbusteru. Klidně i u hororu, pokud se rádi bojíte. Ale film Primát s šílenou vraždící opicí bych nepřál vidět nikomu.
Režisér Johannes Roberts není kdovíjak vynalézavý autor. Jeho filmografie dosahuje maximálně podprůměrných až průměrných kvalitativních výšin. Pravděpodobně největší „díru“ do světa udělal zhovadilostí jménem Resident Evil: Raccoon City. I tak šlo o těžký podprůměr, který jen parazitoval na známé značce. Nyní se jeho pozornost obrátila k oblíbenému subžánru slash hororů, tedy snímků, ve kterých umírají převážně teenageři na všechny možné způsoby. Fungovalo to s Freddym Kruegerem, v Tajemství loňského léta a Vřískotu, tak proč by to nemohlo vyjít i s pomateným šimpanzem?
Rok poté, co Lucyina matka zemřela na rakovinu, se dívka vrací ze školy domů na krásnou, sluncem zalitou Hawaj. S sebou bere i svoje dvě kamarádky, se kterými si chce užít prázdniny v rodinném domě postaveném na útesu divokého ostrova (praktické, že?). Lucy se opět setkává se svou sestrou, otcem a s šimpanzem Benem, kterého Lucynina matka při svém výzkumu naučila komunikovat s lidmi pomocí znakové řeči a počítačové tabulky. Otec Lucy musí pracovně odjet, a tak nechává dívky a sousedova syna samotné, jen ve společnosti šimpanze. S opičákem Benem naneštěstí není něco v pořádku a vinou infekce a vztekliny se obrátí proti všem lidským spolubydlícím.
Jop, přesně tak, kravina par exellence, kterou někdo opravdu natočil. Tahle blbost stála kolem 23 milionů dolarů, což je v přepočtu stejná částka, za kterou Petr Jákl natočil nejdražší český film Jan Žižka (ten teda taky nebyl zrovna terno). Upadám v úžas, kolik práce a času padlo na takovou slátaninu, jako je Primát.
Začněme u scénáře, při jehož psaní se muselo buď hodně pít, nebo se snad vytvářel přímo na place a měnil po každé natočené scéně. Žádná z postav nepronese jedinou normální větu, natož aby se v jakékoliv situaci zachovala logicky. Všichni aktéři by si zasloužili Darwinovu cenu za to, jak moc se snaží sprovodit svůj genofond z povrchu zemského. Je to přesně ten typ filmu, kdy je smrt vysvobozující hlavně pro diváky, kteří odpočítávají přeživší, neboť tuší, že až tam zbude poslední z nich, skončí i tenhle paskvil.
Problém vidím i v tom, že je vám celkem jedno kdo, kdy a jak zemře. Nikomu totiž vyloženě nefandíte, neboť k žádné postavě s inteligencí akvarijní rybičky (hlavně mužské charaktery) jste si kvůli již zmíněným stupidním dialogům a chování nemohli vytvořit pouto. Bohužel tuhle bilanci nezachrání ani držitel Oscara Troy Kotsur, u kterého jednoduše nechápu, jak se mohl na něčem takovém podílet.
Alespoň Miguel Torres Umba coby Ben „hraje“ uvěřitelně nevypočitatelného opa. O síle a šílenosti tohoto druhu jsme se však mohli přesvědčit už v hororu Nope (Nene), který skrze pár minutových flashbacků předvedl více hororu a napětí než Primát.
Jako největší lákadlo se jevilo použití praktických efektů, kdy se tvůrci rozhodli pro kostým namísto uměle vypadajícího CGI lidoopa. V traileru vypadá možná dobře, neboť se Ben po většinu času schovával ve stínu. Když ale vyjde na světlo, divák hned vnímá poměrně ošklivou masku, která má k dokonalosti a důvěryhodnosti daleko. Ještě rádi si vzpomenete na výbornou práci kostymérů z Planety opic – myslím tu původní, skoro šedesát let starou.
Jak jste jistě pochopili, problémů má snímek víc. Tím největším je naprostá absence nápadu či špetky originality, která by udělala film alespoň trochu zajímavým. Tím pádem postrádá i atmosféru a děs; tedy pokud nepočítáme nechutné pasáže, při kterých se Ben činí v zabíjení.
Opravdu, byl to za moji kariéru recenzenta první film, u kterého jsem chtěl po půl hodině opustit sál. Diváckou pozornost si rozhodně nezaslouží, a to mluvím i o fanoušcích slash hororů, kteří jsou na určitou brakovost a béčkovou kvalitu zvyklí. I když přimhouříte obě oči tak moc, že skoro nevidíte, víte, že tuhle hodinu a půl jste mohli dělat mnohem zábavnější činnosti. A ani poměrně povedená hudba a hezký poster to nezachrání.
