V poslední době, pomineme-li nedávnou olympiádu, nic nezpropagovalo lední hokej tak jako seriál Heated Rivalry. Nešťastným důsledkem nečekaného hitu ale je, že se nyní jeho fanynky na konci každé třetiny ptají, proč se hokejisté už dávno nezačali líbat.
V Evropě téměř neznámá kanadská platforma Crave přišla koncem minulého roku se seriálem Heated Rivalry a hned se z něj stal hit, o kterém se v široké společnosti vedou vášnivé debaty. Do té doby neznámí herci, Hudson Williams a Connor Storrie, se rázem stali superstar světového formátu a celkově se z šestidílné série (nebojte, bude druhá řada) stal kultovní fenomén.
Pokud vás seriál nějakým zázrakem minul, připomeňme si, o čem pojednává. Na jedné straně máme mladého, tichého a stydlivého Kanaďana Shanea Hollandera, který stojí před branami hokejového draftu. Na tuto životní změnu čeká i Ilya Rozanov, švihácký, arogantní a sebevědomý Rus, který si jde tvrdě za svým a jen tak něco ho nevykolejí. Jejich dva protipóly i různé světy v sobě našly větší zalíbení větší než jen přátelské. Sexuální přitažlivost hraje v jejich vztahu dominantní roli, postupem času se ale mění v něco jiného. Ani jeden z mladých hokejistů přitom neví, jak se s tím vypořádat.
Námět je trefou do černého. Homosexuální láska mezi profesionálními sportovci je tabu. Pokud se věnujete sportu, jako je hokej nebo fotbal, víte, že je to něco, co vyloženě nechcete křičet do světa. Schválně, kolik znáte hokejistů, kteří udělali coming out? Ne, neříkejte mi, že jsou všichni heterosexuální, neboť to je z procentuálního hlediska nereálné… Dalším geniálním tahem je i to, že seriál o hokeji míří spíše na dámské publikum, neboť co si budeme povídat, samotného hokeje si moc neužijeme. Spíše se projevuje něžná stránka hráčů, kteří kolem sebe krouží, jsou zakoukaní až po uši a odmítají si to přiznat.
Možná se díky Heated Rivalry bude o lásce mezi stejným pohlavím víc mluvit, a to je dobře.
Naopak se dočkáme opravdu velkého množství sexuálních scén (na které se mi, a to se přiznám, nekoukalo zrovna nejlépe). Jejich zastoupení v seriálu je ale důležité, neboť v náznacích zobrazují posun ve vztahu protagonistů a prohlubují intimitu mezi nimi. Na druhou stranu není na zimním stadionu vždycky všechno zalité sluncem. Po většinu doby je „spolupráce“ Hollandera a Rozanova turbulentní. Jednou jde o živočišnou přitažlivost, jindy nenávist a ignorování se navzájem. Jednou vybruslí (hokejová reference) ten, podruhé zas onen.
Přes zmíněné plusy je na můj vkus Heated Rivalry až moc roztahaný. I když se příběh odehrává v rozmezí několika let, nic moc se v něm neděje. Nečekejte žádné velké zvraty, neboť jsou všechny schované (někdy až moc) v náznacích. Ještěže jsem měl při sledování vedle sebe svou něžnější polovičku, která mě rozběsněným hlasem upozorňovala na důležité posuny v ději. Jako když jeden druhého poprvé oslovil křestním jménem nebo mu dovolil zastat přes noc. Tyhle nuance se klidně mohou dít i v reálném životě, ale deset let je docela dlouhá doba na to, aby si to kluci vyříkali dřív.
Problém nastává v okamžiku, kdy si divák uvědomí, že první dva díly splývají v jeden a kromě seznámení Rozanova s Hollanderem se v nich nic dalšího nestane. Třetí díl, který mám spolu s pátým nejraději, ukáže konečně nějaký posun v ději, byť se přímo nedotýká hlavních hrdinů (což je přinejmenším podivné, když se snažíte vyprávět zamilovaný příběh Romea a… zase Romea a místo toho si víc oblíbíte Mercutia s Tibaltem).
Pomalé tempo alespoň bravurně podbarvuje citlivá kamera a hudba, která klade větší důraz na něžnou stránku děje. I když se tu a tam objeví nějaká vtipná scéna, hlavní part tu hraje romance, což dává po celou dobu seriál jasně najevo.
Je skvělé, že se začíná otevřeně mluvit o homosexualitě mezi sportovci a už teď víme, že seriál mnohé ve svém coming outu inspiruje. Člověk by se neměl držet stranou a skrývat svoje city ze strachu toho, co si o něm společnost, spoluhráči nebo třeba i rodiče pomyslí. Nežijeme ale v ideálním světě, ve kterém je každý vstřícný a chápající.
Možná se ale díky Heated Rivalry bude o lásce mezi stejným pohlavím víc mluvit, a to je dobře. V době, kdy se k moci opět hlásí misogynní hovada, jsou takového seriály potřeba. Na rozdíl od prvoplánové tvorby Netflixu, který se snaží zapojit kompletně všechny a všechno, je Heated Rivalry osvěžující podívanou s hloubkou a přirozeností.
Kdyby tak jen nešlo o toooolik roztahaný projekt. Druhou sérii asi vynechám, ale i tak budu vědět dopodrobna o čem bude, neboť mi to moje milovaná a všechny její kamarádky rády převypráví.
