Po knihách pro ženy a muže a tipech na LGBTQA+ friendly literaturu nesmíme samozřejmě zapomenout ani na ty nejmenší, kteří si knihy (bohužel) ještě nechodí kupovat sami. Pro každou věkovou kategorii jsme si vybrali jednu, o které si myslíme, že by v dětské knihovně rozhodně neměla chybět. Příběhy o smrti, nemocích, velkých snech i o tom, co s námi dělají emoce a proč je důležité je mít.
Maurice Sendak: Tam, kde žijí divočiny
Nádherně ilustrovaná kniha pro nejmenší vypráví o malém neposedném chlapci, který si tak dlouho hrál doma na zvířátka, až sám stal králem jejich říše. Poutavé vyprávění doplněné hezkými ilustracemi je opravdovou dětskou klasikou.
Tina Oziewicz: Co dělají pocity
Laskavá obrázková knížka vezme děti na výpravu do světa citů, pocitů a emocí. Nečekejte však žádné barvy. Naopak, paleta něžných ilustrací Aleksandry Zającové je příjemně neutrální, měkce šedá, růžová či modrá. O to více vyniká, co chce autorka sdělit. Z pocitů totiž stvořila zvláštní bytůstky — malé, velké, roztomilé i strašidelné —, které si v našem nitru žijí vlastním životem.
Radost skáče na trampolíně, vztek vybuchuje, smutek se choulí v dece, trpělivost pěstuje růže, strach předstírá, že není, láska rozsvěcuje. To, co tyto bytůstky dělají, vystihuje hlubokou podstatu daného pocitu a neobvyklým způsobem jej tak dětem přibližuje. Půvabné ilustrace doprovázené krátkými poetickými texty vybízejí k otázkám a hledání odpovědí. Emoce tu nejsou ani hodnoceny, ani nijak klasifikovány, prostě jen jsou a jednají. Přesně tak jako v každém z nás.
Kitty Crowther: Návštěva malé smrti
Kniha, která vypráví dětem o smrti a o tom, že se jí nemusí bát. Malá smrt je nešťastná: nikdo ji totiž nemá rád a všichni se jí bojí. Lidé, které převádí do svého království, jsou smutní, vzdychají a je jim zima. Jednoho dne si ale malá smrt dojde pro Evelínu a od té doby je všechno jinak. Konečně jste tady!, vzkřikne holčička, když ji vidí. Autorka se nebojí dětem otevřít tak složité téma, jako je konec života, a to s vrozeným citem pro dětský svět. Napoví tak, jak s malým dítětem mluvit o smrti a co mu říct.
Dorota Kaprálová: Pan Nikdo a bílá tma
Lehce hororový příběh pro děti od osmi let je o krásném podzimním dni, v němž se jedna maminka vrací se svými holčičkami domů. Čekají, že jim otevře tatínek, ale ten doma není a nepřichází… Čím dál víc je trápí nejistota: Kde může být? Nestalo se mu něco? Místo tatínka nakonec zazvoní pan Nikdo. Je skutečný, nebo ho zplodila dětská i dospělá fantazie? Hororová miniatura pojednává o strachu a beznaději a o tom, jak je lze porazit. Autorka umně pracuje s napětím, absurdní zkratkou i podvratným humorem.
Olga Stehlíková: Mojenka
Silný příběh dívky, která se musí vyrovnat se situací, kdy do úzkého rodinného kruhu zasáhne nemoc a otřese zdánlivými jistotami jako zemětřesení. Díky vřelému humoru a pevným vztahům mezi nejbližšími se podaří vyžehlit i Mojenčiny hodně „telecí“ nápady. Malá Magdaléna má totiž ráda les, mech, kapradiny, různé odstíny zelené barvy, zvířecí stopy a parůžky. Nesnáší svoje nemožné jméno, chovatelský kroužek, kde „vězní“ zvířata, a přírodopisářku, protože ta její nadstandardní zájem o určité oblasti přírodopisu považuje za provokaci. A hlavně nenávidí parazity, hálky na listech stromů a raky, protože je její maminka nemocná.
Autorka má cit pro přesné odměření emocí. Její příběh čtenáře pevně lapí, citově zaangažuje, ale nevydírá. Navíc je tak nabitý zajímavostmi z říše zvířat, rostlin a stromů, že zatoužíte listovat encyklopediemi a bloumat lesem s očima navrch hlavy.
