Cirk La Putyka se ve svých inscenacích pravidelně obrací k minulosti a kořenům cirkusového řemesla. Nejinak je tomu i v představení Senses, které finský režisér Maksim Komaro pojal jako oslavu. A to nejen bohaté cirkusové historie, ale také jednotlivých členů company a opětovné spolupráce režiséra se souborem. Díky Senses Cirk La Putyka také potvrzuje a upevňuje své postavení na špici české novocirkusové scény.
Po výpravném opusu Cesty, pohybových Runners a Boom, v němž se představila young blood s ukrajinskými studenty Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění, se Cirk La Putyka vrací k čistokrevnému novému cirkusu s kmenovými členy souboru. Režie se ujal finský režisér Maksim Komaro, který s Cirk La Putykou začal spolupracovat před dekádou a je podepsaný pod projekty Slapstick Sonata, Batacchio, Isole a Kaleidoscope. Právě na barevný, hravý a kabaretní Kaleidoscope, který měl premiéru v roce 2020, nyní Senses navazuje. Koncept představení je v podstatě totožný, tedy nevypráví konkrétní příběh, ale je přehlídkou špičkové akrobacie. Oproti Kaleidoscope je však Senses daleko vyzrálejší, dotaženější a celkově efektnější.
Fakt, že některá z čísel jsou udělaná vysloveně na efekt, může pro někoho představovat kámen úrazu. Osobně však tento „krok zpět“ vítám. V posledních letech u mě převládl dojem, že se akrobacie z nového cirkusu vytrácí ve prospěch výraznějšího narativu. Také vzniklo nebo v Česku hostovalo několik poněkud depresivních inscenací – Osel a mrkev, sólové vystoupení Lucho Smithe (Letní Letná, 2020), Grandiózní od Losers Cirque Company (premiéra 2021), Knot dvojice Nikki & JD nebo Analog Goes Solo Floriana Zumkehra (obě představení proběhla v Jatkách78, 2021 a 2022). Nejspíš i v důsledku pandemie si umělci v souvislosti s novým cirkusem a jeho budoucností pokládali řadu důležitých otázek, které promítli do svých show.
Na opačné straně spektra stojí Kaleidoscope a nyní i Senses, které představují barevnou, hravou a ano, na vizuál zaměřenou podívanou bez hlubšího příběhu. Tím spíš se však divák může nechat pohltit nejrůznějšími styly novocirkusového umění – od vzdušné akrobacie přes teeterboard až po žonglování, tanec a pantomimu –, aniž by jeho pozornost rozptylovalo cokoli dalšího. Pohyby účinkujících jsou nejen ladné, ale i suverénní, což je zřejmě největší posun od Kaleidoscope. Pro Adélu Míškovou, Helenu Nováčkovou a Adama Jouru se tenkrát jednalo o jednu z prvních spoluprací s Cirkem La Putyka a byla na nich patrná nervozita. Ta po dvou v letech v souboru opadla a spolu s ostřílenými kolegy Šárkou Fülep Bočkovou, Jiřím Weissmannem, Michalem Boltnarem či Valentinem Verdure tvoří na jevišti sehraný tým.
Tradičním vrcholem představení byl teeterboard, zejména povedený skok Michala Boltnara. Celá scéna počítala s přítomností jednoho z diváků na jevišti, aby v jejím závěru mohla zaznít vtipná pointa. Na mnou navštívené repríze se však nechal onen divák k účasti docela dlouho přemlouvat, což zbrzdilo jinak dobře rozjetou show. Kromě akrobacie na teeterboardu si zmínku zaslouží také žonglérské umění Filipa Zahradnického a jeho práce s prostorem nebo dámská akrobacie na strapsech, která díky zvolené scéně a tlumenému osvětlení získala nádech tajemna.
Cirk La Putyka sice v Senses nepřichází s ničím vyloženě novým, zato ukazuje disciplíny, kterým se jednotliví akrobaté dlouhodobě věnují, v nových souvislostech.
V Senses se divák také seznamuje s novými postavami, triem mlčenlivých klaunů (Adéla Míšková, Helena Nováčková, Šárka Fülep Bočková) v o několik čísel větších kalhotách, saku a širáku naraženém hluboko do obličeje. Mám tušení, že se s nimi nepotkáváme naposledy a že jejich existence může Senses přerůst. Podobně jako břichatí dědci z La Putyky (Jiří Weissmann, Michal Boltnar), kteří později začali vystupovat i samostatně, nezávisle na inscenaci.
Cirk La Putyka sice v Senses nepřichází s ničím vyloženě novým, zato ukazuje disciplíny, kterým se jednotliví akrobaté dlouhodobě věnují, v nových souvislostech. Potvrzuje, že v nich dosáhli mistrovství a nebývalé sebejistoty a že se právem řadí k nejlepším u nás. Stačil drobný posun a nápad v pojetí, poutavé kostýmy a hudba, jež podtrhne celek, aby divák z představení odcházel okouzlený.
